Květen

Moje matka mě naučila, že máme jít příkladem. Měřítkem toho, jací jsme, je naše chování, ne naše slova. To, jakým způsobem komunikujeme se světem, nás den za dnem zásadně mění. Ale chováme se tak, jak bychom si přáli, aby ostatní následovali?

Zde, ve třetí kapitole BhagavadGíty, říká Kršna Ardžunovi, aby se postavil a převzal odpovědnost za své činy. Ardžuna má odpovědnost jednat, Kršna vysvětluje, že jednání je víc než odpovědnost, jednání je nevyhnutelné. Dokonce i nečinnost je podle Krsny určitým druhem jednání, jen není odpovědné. Ardžuna se obrátil na Krsnu s prosbou o radu...

...je předvečer velké války a Ardžuna se ptá, co přesně má podniknout. Jeho prvním instinktem je nedělat nic. Kršna trpělivě vysvětluje, že to není řešení, a vysvětluje Ardžunovi z hlediska jatidharmy (Ardžunovy povinnosti vyplývající z jeho narození), kuladharmy (Ardžunovy povinnosti vůči rodině) a svadharmy (Ardžunovy osobní povinnosti), proč tomu tak je. Ardžuna je princ a válečník, jeho povinnosti jsou jasně definovány v kulturním kontextu BhagavadGíty.

Jaké jsou naše povinnosti, kdo a co je definuje v 21. století, v našem vlastním kulturním kontextu? Tuto otázku vám pokládám jako moderní praktikující jógi, sádhika[1]. Přináší s sebou praktikování jógy v moderním světě neodmyslitelnou odpovědnost? Ano. Ano, přináší. Jóga je metoda, díky níž můžeme dospět ke své pravé přirozenosti, můžeme se vidět takoví, jací skutečně jsme (1:3 Pataňdžaliho Jógové sútry). Chceme získat větší porozumění sobě samým, přesto by to mohlo být vnímáno jako sobecký cíl. Záleží na tom, jak s tímto větším pochopením následně naložíme. Záleží na našich činech, na našem chování.

Mnozí z nás začínají svou praxi (svou kriji, svou činnost), protože něco chtějí, chtějí se cítit lépe, vypadat lépe, chtějí být pružnější nebo silnější. Myslíme si, že tím, že něco děláme, něčeho dosáhneme. Krišna ve třetí a čtvrté kapitole BhagavadGíty učí, že být motivován tím, co z nějaké činnosti získáme, vede k neštěstí. Místo toho je třeba jednat kvůli svým povinnostem, aniž bychom mysleli na to, co z činu získáme. Jednáme proto, že jednáním zlepšujeme stav vesmíru. To je jemný a důležitý rozdíl; vesmírný řád nezlepšuje výsledek, ale jednání, protože je to naše odpovědnost.

Tím se vracíme k otázce, jaké jsou naše povinnosti. Začněme výše uvedeným veršem. Domnívám se, že v tomto verši nám Krišna připomíná, že máme povinnost jít příkladem. Jsme śhreṣhṭhas, které Krsna popisuje. Proč jsme těmi "nejlepšími, nejskvělejšími, nejdokonalejšími"[2], protože se ze všech sil snažíme vidět sami sebe takové, jací skutečně jsme. Pokud se řídíme Pataňdžaliho metodou vidění sebe sama, osvojíme si praktiky, jako je neubližování, pravdomluvnost, nebrat si víc, než potřebujeme, čistota atd (2:30, 2:32 Pataňdžaliho Jógasútry). Budeme-li śhreṣhṭhas, ostatní (všichni ostatní) nás budou následovat. Tento potenciál vést, s sebou nese odpovědnost. Často rychle přenášíme odpovědnost za vedení na politiky a ty, kteří jsou zvoleni do společenských funkcí. Co kdybychom se místo skrývání před vlastní odpovědností jednat postavili a jednali ve prospěch všech? Vezměme si například klimatické změny. Měli bychom čekat, až naše vlády a instituce podnítí změnu, nebo můžeme již nyní provést malé smysluplné změny, které budou mít pozitivní dopad? Nezapomeňte, že neočekáváme ani nepožadujeme pozitivní účinek ve svůj prospěch, místo toho takto jednáme, protože je to naše zodpovědnost jako praktikujících jógy. Nejsem veganem jen proto, že věřím, že všechny živé bytosti mají stejné právo na neutlačovaný a nezneužívaný život: Jsem vegan, protože jako praktikující jógy, který se hlásí k jámě, mám povinnost přijímat rostlinnou stravu v souladu s praxí ahimsa.

"Nikdy nepochybujte o tom, že malá skupina přemýšlivých a odhodlaných občanů může změnit svět. Je to vlastně jediná věc, která kdy změnila svět."

- Margaret Mead

[1] Sádhika femininní. Sadhaka mužského rodu. https://www.yogapedia.com/definition/5741/sadhaka

[2] W. Sargeant. Bhagavadgíta, New York: State University of New York Press, 2009, s. 178.