Srpen

PĚT PŘEKÁŽEK

Autorky: Janka Oeljeschlager a Marie Claussen | Srpen, 2024

PJS 2.3.       5 zdrojem utrpení je:

1. Avidya - neznalost vlastního Já

2. Asmita - egoismus

3. Raga - touha, přitažlivost, připoutanost

4. Dvesha - averze, nenávist

5. Abhinivesha - instinktivní strach ze smrti

Chceme být šťastní. Chceme, aby náš život něco znamenal. Přesto se zdá, že štěstí je těžko uchopitelné a vzdálené. Někdy je nedostupné, někdy je prostě nedosažitelné. A když už ho jednou najdeme, uvědomíme si, jak rychle ho můžeme zase ztratit. Naše cesta ke konečnému štěstí je obvykle dlážděna dotěrnými hlasy pochybností a obav. Jsou chvíle, kdy tyto hlasy na chvíli utichnou, jindy nás naopak trápí. Navzdory naší snaze o štěstí se ocitáme ve větší či menší míře nespokojenosti nebo dokonce zoufalství.

Proč je tak těžké dosáhnout štěstí a naplnění, o které usilujeme? Nebo proč je tak náročné dosáhnout spokojenosti, po které toužíme?

Filozofie jógy, v tomto případě Pataňdžaliho Jóga sútra, na tuto otázku odpovídá jedním slovem: kléša. Kléša je druh agónie, která se nachází uvnitř naší bytosti. Ambice a snaha o úspěch znamenají kléšu. Kléšy slouží jako rámec pro pochopení nesouladu mezi našimi touhami a prožívanými zkušenostmi. Určují anatomii toho, co nás svazuje, a brání nám v tom, po čem toužíme. Příčinou tohoto rozporu je zásadní nepochopení toho, kým skutečně jsme. Toto nepochopení vede ke všemu ostatnímu utrpení v nás i kolem nás a bude pravděpodobně trvat déle než celý život, než se nám stane srozumitelným.

Avidja-nevědomost, je základní příčinou asmity, rágy, dveši a abhiniveši. "Nevědomost je polem pro ostatní, které jsou zmíněny následně po ní, ať už jsou spící, slabé, zachycené nebo udržované." (Šrí Svámí Satčidánanda). Avidja je rodičem všech. Odkazuje na zásadní nepochopení naší pravé podstaty a povahy reality. Co je však skutečné? Realitou se hovorově označuje svět hmotných věcí, stavů a událostí vytvořených lidmi - všechny okolnosti, které se mění. V oblasti jógové filozofie vystupuje Brahman (a tedy Átman) jako jediná, neměnná realita, která přesahuje čas a pomíjivost. "Avidya znamená zaměňovat ne-věčné, nečisté, zlé a noumenon za věčné, čisté, dobré a átman." (Svámí Satjánanda Sarasvatí). A uvádí příklad, kdy si spleteme provaz s hadem - podoba našeho vědomí v té době je avidja. Pokud je člověk schopen ovládnout avidju, snadno ovládne i všechny ostatní kléšy. Jednodušeji řečeno než vykonáno. Z asmity neboli ega, vzniká iluze oddělenosti, kterou vytváří avidja. Vědomí "já jsem" se mísí s existencí, s tělem, činy a myslí. Je to pocit "já" neboli individuality, který podněcuje naše touhy, strachy a konflikty. Nepochopení pravé podstaty našeho bytí znamená zaměnit ne-já za Já. Znamená to zaměňovat nečisté za čisté, pomíjivé za věčné a štěstí za bolest. Ego usiluje o potvrzení, uznání a kontrolu a žene nás za vnějšími úspěchy a identitami. Koncepce prolínání ztotožnění s tělem a vyšším vědomím dohromady se nazývá asmita.

Raga se týká připoutanosti nebo touhy po příjemných zážitcích, předmětech, vztazích nebo výsledcích. Jsme poháněni myšlenkou, že naplnění lze nalézt ve vnějších zdrojích, což nás vede k nutkavému vyhledávání potěšení a vyhýbání se nepohodlí. Dveša neboli averze, je odvrácenou stranou připoutanosti, která vzniká z našeho odporu k bolesti, nepohodlí a nežádoucím zážitkům. Je poháněna strachem, hněvem a odsuzováním, které vytvářejí oddělenost a konflikt v nás i s druhými. Pataňdžali zdůrazňuje, že je důležité pěstovat si tváří v tvář dvéše vyrovnanost a přijímat potěšení i bolest jako součást naší zkušenosti. Díky praxi soucitu se všemi bytostmi, odpuštění a empatie můžeme překonat dualitu libosti a nelibosti, přijmout život v jeho celistvosti a najít klid i mezi těžkostmi. Abhiniveša je instinktivní strach ze smrti nebo z neznámého, který má kořeny v pudu sebezáchovy. Projevuje se jako lpění na životě a odpor ke změnám nebo pomíjivosti a přesahuje rámec fyzické smrti a zahrnuje i strach ze ztráty identity, vztahů nebo majetku.

Pochopení toho, co nás spojuje, je také tím, co nás informuje. Poznání vrhá světlo. Klešy vytváří narativ, podmíněnost myšlení a víry, která je neviditelná, protože je brána jako norma. Omezují naše štěstí, blokují naši mysl a podporují právě to utrpení, kterému se tak usilovně snažíme zabránit. Pokud víme, co nám stojí v cestě, můžeme se očistit a zažít plnost svých schopností. Proto se zdá užitečné co nejlépe pochopit pět kleš, učinit je srozumitelnými a pak pro sebe najít způsob, jak je na své duchovní cestě životem co nejlépe odstranit nebo minimalizovat.