Bůh v převleku

Ādi Shaṅkarācārya, velký védantický učenec z 8. století, řekl, že tento verš nebyl určen pro rituály, jako mnoho z Véd, ale že jeho účelem bylo odhalit světlo vědomí jako povahu pravého Já nebo Átmanu. Isha v názvu této upanišády znamená Pán, jehož kořen ish znamená vládnout, vládnout nebo mít moc, jako ve slově ishavara nebo osobní bůh. Tato Isha je Vše: je to pūrṇam, bylo napsáno, aby bylo úplné a prostupovalo celým stvořením, jako slaná voda prostupuje oceány nebo teplo prostupuje kovovou kouli, když je zahřívána ohněm. Sanskrtské slovo pūrṇa také znamená kruh, tvar, který nemá začátek ani konec a je sám o sobě úplný. ○

Pūrṇam je Adah neboli To, zdroj stvoření a našeho fyzického vesmíru. Pūrṇam je Idam nebo Toto - stejně jako naše fyzické tělo spolu s naším vědomím. Obojí je součástí všeho, co se na Zemi pohybuje a dýchá společně. Pūrṇam je součtem Toho a Toho a To jediné představuje tento obrovský poznatelný celek.

Oblíbený západní bhakta a psycholog Ram Das jednou řekl: "Zacházejte s každým, koho potkáte, jako s Bohem v převleku". Byl to jeho vtipný způsob, jak říci, že věci nejsou vždy takové, jaké se zdají být. Že bychom měli být připraveni vidět dobro/Boha v druhých, i když oni nebo ony jevy a situace nejsou takové, jaké bychom od nich očekávali.

Pokud se zřekneme konečnosti, staneme se nekonečnými. Když reportér vyzval Gándhího, aby shrnul svou filozofii do tří slov, inspirován Bhagavadgítou, řekl: "Zřekněte se a užívejte si". Pouze když se zřekneme všech světských plodů a výsledků krátkozrakého zisku a potěšení, můžeme si skutečně užívat átman jako životní stav pūrṇam. Pokud se zřekneme podmíněného mikroskopického stavu, tato invokace nás zve zažít a užít si sílu pūrṇam jako jednoty s veškerou existencí.

Kdybychom mohli nahlédnout za běžné zdání pomocí jógové vize, mohli bychom začít vidět, jak se makrokosmos a mikrokosmos proplétají, kde se individuální já a vesmírná duše dotýkají. Abychom zažili tento druh vize, Patanjali říká, že můžeme trénovat a kultivovat jógové dovednosti diskriminace (viveka) a rozumu (vichāra), můžeme se také začít ptát sami sebe - co vlastně omezuje naši zkušenost a naši existenci?

Co nás odděluje od spojení s pūrṇamem? Vidíme sami sebe velmi odlišně od těch, které potkáváme? Hněv nebo žárlivost a strach jsou založeny na tomto hluboce zakořeněném nepochopení základní celistvosti. Když se k druhým chováme špatně nebo ještě hůře, způsobujeme jim přímé či nepřímé utrpení - je to jen jeden z důsledků zapomínání. Můžeme také pozorovat, jak naše stále více stažené a rozbité společnosti mají dramatický a nepříznivý vliv na celou naši planetu.

Na duchovní a materiální úrovni tlačíme naše větší já do falešné a křehké skořápky nesprávné identifikace. Praxe má za úkol námi otřást a probudit nás. Praxe by neměla být jako modloslužba, divadlo nebo živé představy. Tento verš nás spíše vybízí k praktikování jógy jako vědy sebeobjevování, povzbuzuje nás k tomu, abychom svou praxi používali jako dalekohled - abychom se nakonec odhalili naší vlastní pravé Přirozenosti. Nemusíme nutně odcestovat do Indie, abychom to našli, ale můžeme se začít transformovat z toho, co máme tady blízko. Sharon (Sharon Ganon - spoluzakladatelka Metody Jivamukti Yogy) píše, že i když zasedneme k jídlu, v rámci našeho vlastního každodenního mikrokosmu, můžeme mít obrovský dopad na životy druhých a makrokosmos jako celek.

Praktiky jógy jsou současně starodávným i současným lékem na velký jed zapomnění. Může to být tak jednoduché, jako přivést naši pozornost k našemu dechu nebo být vnímavější k uvědomění v našem těle a duši. Mohlo by to také odrážet, jak jsme ochotni se napojit na pūrṇam? Jak jsme ochotni chránit a zachovávat celistvost jako láskyplný postoj. V jógové ásaně můžeme začít prožívat sami sebe jako prodloužení (extension) Země, zakládající a generující zvýšené stavy harmonie a rovnováhy.

Když se zaměříme na pūrṇam, můžeme dokonce začít vidět, jak i naše vnímané slabosti nebo nedostatky, mohou být přeměněny na větší a větší sílu. Naše nejméně oblíbená ásana, by se mohla stát naší oblíbenou, pokud "posuneme své vnímání", když se ukážeme na podložce, pro praxi a to nejen v tom největším smyslu, ale i v těch nejmenších detailech a vzorcích, které mohou proudit naším každodenním životem. Když to uděláme pro sebe, může nám to dodat sebevědomí a pomoci provést pozitivní změny, které rozšíří náš pohled a vnímání.

Pak není nic, co by nebylo pūrṇam. I prázdný prostor neboli śūnya (prázdnota) je prý celistvý, dokonce i naše pohromy a zapomnění by mohly mít smysl a pohánět nás k osvobození, pokud je dokážeme přivést na světlo pūrṇam.

Život je dostačující, není ani moc malý, ani moc velký. Může to být uklidňující pocit, že z pūrṇamu nelze nikdy nic skutečně odlomit nebo ztratit. Že máme vždy další šanci znovu se spojit, a jak Sharon a David často říkají, znovu si připomeňte sloužit všem bytostem jako pūrṇam. To nás může přivést od rozdělenosti k začlenění s pozváním oslavit odlišnost a kreativitu a otevřít okno, které nám ukáže naše jedinečné místo zde - právě teď.

Originál: zde