Únor

KOLEKTIVNÍ ZMĚNA

Autorka: Karina Eline Kibsgaard | Únor, 2025

Bhagavadgíta, která vypráví o boji a krizi v Indii, nabízí cestu k realizaci zaměřenou na moudré a správné jednání. Krishna, napsáno kolem roku 200 př. n. l., má za úkol obnovit dharmu ve světě. Působí jako vozataj a učitel Ardžuny během jeho osobní krize svědomí a zmatku. S tímto příběhem se můžeme ztotožnit, protože lidstvo opět zažívá hrůzu a brutalitu války spolu s hrozícím klimatickým kolapsem a rostoucí polaritou mezi lidmi. Krišna v BG dává Ardžunovi návod a radu, jak postupovat dál, protože se zdráhá jednat a plnit svou povinnost a dosáhnout pozitivní změny ve světě. Krišna věnuje zvláštní pozornost józe jednání: vzdát se vlastnictví plodů/výsledků našich činů a jednat pro větší dobro ve světě.

Jsem navždy inspirována vizí a prací našich učitelů Sharon Gannon -Padmadži a Davida, kteří formují nové a starobylé myšlenky/koncepty, aby vytvořili praxi Jivamukti [džívamukty] jógy . Nebýt jejich učení, snadno bych se ztratila v nekonečném hledání sebestřednosti, sebezdokonalování, nikdy bych nebyla spokojená, až bych se úplně unavila nebo zranila při fyzické praxi. Prostřednictvím této metody nám dali dar, který umožňuje být nezávislý na sobě a zaměřený na vyšší dobro. Nejsme sami, kdo si uvědomuje, že satsang neboli společenství pomůže uzdravit svět.

"Pokud jde o planetu, na lidstvo je toho zaměřeno více než dost. A v naší nekonečné posedlosti sebou samými jsme zjevně ztratili ze zřetele 'rozhodující tajemství."

... které není člověk a není lidstvo; je to pochopení našeho místa v širší síti života na této krásné a tajemné Zemi." - Sharon Blackie, If Women Rose Rooted.

Žijeme-li v současném stavu světa, zdá se nám síla satsangu/společnosti tváří v tvář naší zažívané realitě klíčová. Satsang poskytuje pocit sounáležitosti, inspiraci a naději, že individuální i kolektivní změna je skutečně možná! Prostřednictvím praxe setkávání, sdílení myšlenek, kultur, prožitých zkušeností a vzájemného naslouchání si skuteční lidé představují jiný způsob života ve světě. Vzdát se naděje není možné! Měli bychom bojovat za budoucnost. Zejména ti z nás, kteří už mají zavedený život a jsou relativně v bezpečí, by měli být první, kdo vystrčí krk a pustí se do kolektivní změny.

Kéž bychom v duchu našich učitelů a jejich novátorské práce nalezli v naší praxi, v našem výkladu a vyjádření této praxe způsob, jak budovat společenství a jak prolomit iluzi oddělenosti, poškozování a vykořisťování. Odmítání minulých přesvědčení a kulturních podmíněností konfliktů a strachu, často v honbě za mocí nebo ve jménu duchovní tradice/systému víry.

Jivamukti jóga v duchu JS 11.46 tvrdí, že naše spojení/vztahy s druhými by měly být vzájemně prospěšné a vycházet z důsledné stability. To je radikální myšlenka, která nám při uvedení do praxe umožňuje rozbít naši současnou kulturní představu, že Země a všechny ostatní bytosti existují pro náš prospěch, abychom je využívali k sobeckým účelům. V tomto světle se praxe stává nástrojem ke zlepšení naší pozornosti/vědomí, neboť zlepšuje naše vztahy ke všem ostatním a rozpouští pocit oddělenosti.

Kéž v sobě i v druhých vzbudíme naději a odvahu; abychom se ozvali a vykonali práci na kolektivní změně. Stejně jako to před námi neúnavně dělali naši učitelé prostřednictvím jógy, veganství a duchovního aktivismu. Kéž obnovíme a zahojíme rány vzniklé nenávistí a oddělením, osvobodíme se od sobectví a sebestřednosti, abychom si mohli představit a společně pracovat na budoucnosti rovnosti, míru a štěstí pro všechny.