SANTÓŠA - stav, kdy Vám nic nechybí.

santoṣād anuttamaḥ sukha-lābhaḥ

Díky realizaci santóši, spokojenosti, je dosaženo nevídaného štěstí.    PJS 2.42

"Nevídané štěstí"... Zamyslete se nad tím na chvíli; štěstí tak velké, že předčí všechno štěstí, které jste kdy pocítili. Zní to úžasně, že? Je možné něco takového vůbec někdy zažít v rámci lidského života?

Většinou, když se cítíme z něčeho šťastní, víme, že tento pocit nebude trvat věčně. Ať už se v danou chvíli cítíme s něčím spokojeni nebo šťastni, nakonec to vyprchá a my se začneme poohlížet po nových věcech, které by nás mohly těšit. Toto neustálé hledání potěšení a vyhýbání se nepohodlí je to, na čem se většina duchovních tradic shoduje, že je hlavní příčinou lidského utrpení. "Normální" štěstí způsobené vnějšími okolnostmi nebo smyslovými požitky nemůže nikdy trvat dlouho, protože to, co ho způsobilo, je ze své podstaty dočasné. Jak tedy můžeme najít skutečné trvalé štěstí?

Pataňdžali nám jako druhou nijámu uvedenou v sútře 2.32 předkládá praxi santóši. Sanskrtské slovo "santóša" znamená v češtině něco jako "skutečná spokojenost": Předpona "sam" znamená zcela nebo úplně a "tosha" (z kořene "tus") znamená spokojenost, uspokojení a přijetí. Nijámy jsou ctnosti nebo doporučené návyky pro zdravý a plnohodnotný život, které vedou k pozitivnějšímu vztahu k sobě samému.

Nebo, jak říká Sharon Gannon, "CO DĚLAT" ve vztahu k "CO NEDĚLAT" v jamách. Smysl návyku spočívá v tom, že se vyskytuje pravidelně. Abychom tedy skutečně získali výhody nijámy, je důležité začlenit je do svého života jako součást běžné denní rutiny. 

Jeden ze způsobů, jak porozumět konceptu santóši, lze nalézt v příběhu z hinduistické mytologie, kde je santóša personifikován jako syn boha Dharmy a bohyně Tušti. Dharma ze sanskrtského kořene dhr- znamená "to, co drží pohromadě" a je definována jako povinnost, zákon a život podle cesty moudrosti. Tušti znamená spokojenost. Z toho vyplývá, že santóša je prožitek spokojenosti, který vychází z moudrosti a povinnosti, a ne jen z povrchního dobrého pocitu. Dharma je základním principem vesmírné existence a moudrost je ze své podstaty stabilní, takže santóša je stabilní štěstí, které nepodléhá věčným změnám přírody.

Podle písma "Jóga Vášiṣtha" je spokojenost jedním ze čtyř vojáků, kteří střeží bránu k osvobození - mokše (dalšími jsou trpělivost, sebedotazování a spojení s moudrými). Chcete-li tedy dosáhnout osvobození, musíte se nejprve spřátelit se spokojeností. Stav osvobození se často popisuje jako "jednota bytí" a to, co v něm zažíváme, je ztotožnění se s pravým Já, které se liší od ztotožnění se s malým, egoistickým já. Guru našich učitelů, Šrí Brahmananda Sarasvatí, jednou řekl, že 

jóga je stav, kdy vám nic nechybí, úplný a kompletní, cítíte se v pořádku, oceán nektarinek.

Když něco soustavně praktikujeme delší dobu, stále více se v této praxi utvrzujeme a tehdy konečně začínáme dosahovat výsledků. Podle sútry 2.42 je výsledkem důsledné praxe santóši nejvyšší neboli nesrovnatelné štěstí; "anuttamaḥ sukha".

Jak praktikujeme spokojenost?

Neustálým rozvíjením mysli zbavené chutí a tužeb a soustředěním se na nalezení vnitřního klidu. Přijímáním světa takového, jaký je, a vděčností za to, co už máte. Tím, že se vzdáme toho, že chceme vždycky víc nebo něco jiného než to, co už máme. To úzce souvisí s další jógickou praxí, zvanou "vairagja", která je zmíněna v sútře 1.12 ("abhyjasa-vairágja") a je jedním z hlavních témat Bhagavadgíty.

Podle této myšlenky spočívá klíč ke zklidnění neklidné mysli v nepřipoutanosti neboli nezájmu o světské objekty. Pomalu si začínáme uvědomovat, že zdroj štěstí leží v nás, takže není třeba se chytat ničeho zvenčí. Spokojenost se rozvíjí zevnitř ven.

Edwin Bryant ve své knize "Pataňdžaliho jógové sútry" říká: "Ať je štěstí v požitcích na tomto světě jakékoli a ať je v nebeském světě sebevětší, nedosahuje ani šestnáctiny štěstí dosaženého z ustání touhy."

Originál: zde.