Śāstra: knihovna vašeho života

saha nāvavatu saha nau bhunakti
saha vīryaṁ karavāvahai
tejasvi nāvadhītam astu mā vidviṣāvahai
oṁ śāntiḥ śāntiḥ śāntiḥ

Přijměte nás oba společně. Chraňte nás oba společně. Kéž naše znalosti a síla rostou. Kéž mezí námi není odpor.

Invokace z Katha & Taitthiréya Upaniñad

Byly doby, a je to už před mnoha lety, kdy jsem seděla schovaná pod stolem svého dědečka. Stůl byl přikryt obrovským perským kobercem, který pokrýval čtyři rohy stolu a nekonečně visel až na podlaze. V té pracovně, kde trávil nespočet hodin, více hodin, než se zdálo, že trvá den a noc, byly knihy. Knihy nahoře a knihy dole. Knihy úhledně seřazené na policích, knihy naskládané na podlaze. Tyto knihy mě děsily - nejen proto, že byly příliš nabité věděním nebo že to byly většinou právní texty (můj děda byl soudce). Ale zpětně, co mě přimělo se skrývat, byl strach, že nedosáhnu na cíle a aspirace obsažené v těchto textech.

Sanskrtské slovo śāstra pochází z kořene "sās", což znamená učit, vyučovat, opravovat. Śāstra je definována jako instrukce, pravidlo, příručka, kniha, dílo autority, písmo. Śāstra je studiem starověkých písem a sanskrtu.

Učebnice, písma a příručky mohou mnohým z nás často připadat mimo dosah. Pokyny "v nich" se mohou zdát pro každodenní život příliš přitažené za vlasy. Příběhy, které čteme o svatých, a moudrost, kterou slyšíme od učitelů, mohou budit dojem, že nikdy neměli v sobě žádnou nelaskavou nebo zlovolnou myšlenku - že nikdy neublížili jiné bytosti. Při čtení těchto textů si můžeme položit otázku: Je to v mé síle? Je možné, abych byl(a) takový - abych se stal svatou bytostí? Nejbezprostřednější reakce na náš vnitřní dialog by pravděpodobně byla: V žádném případě. To není pro mě! Ale to, na co poukazuje śāstra, je náš potenciál. Připomínají nám, že vrozeně jsme všichni schopni laskavosti a soucitu - že naší nejniternější touhou je žít způsobem, který povznáší životy ostatních. Připomínají nám, že je to nyní možné!

Každá situace, každá příležitost, každý vztah nám může ukázat něco o józe: o vzájemné závislosti, o mezi spojení. Například vzduch, který dýcháme, se čistí díky stromům, což znamená, že my a stromy "mezi-jsme". Navzdory omezením posledních let, maskám, sociálnímu odstupu a různým způsobům, jak se máme navzájem chránit, stále všichni dýcháme stejný vzduch. Když na obloze zachytíme duhu, k této emanaci dochází pouze kvůli určitým příčinám a podmínkám, které se spojují - slunečnímu záření a dešti. Toto je zákon příčiny a následku v akci - učení o karmě, které se nám nabízí prostřednictvím barevného oblouku na obloze. Věci jsou na sobě závislé a to je pravda, ale pravda je viditelná pouze tehdy, jsme-li připraveni ji vidět. Śāstra nás může připravit, abychom byli připraveni vidět.

Podle tradice jógy jsme vyzváni, ne jednoduše věřit tomu, co slyšíme, ale hledat vlastní přímou zkušenost. Existují tři způsoby, jak získat znalosti podle mistra Patanjaliho, jak je uvedeno v PYS 1.7. Vnímání (pratyaksha) je první - když platné poznání čerpáme z toho, co je vnímatelné, viditelné, přítomné před našima očima ("aksh" znamená oko, smysl pro zrak, pronikání, objetí). Druhým platným prostředkem k získání poznání je usuzování nebo uvažování (anumāna). Třetím jsou znalosti, které se k nám dostávají ze spolehlivého zdroje (āgāma), uznávané autority, ať už ústní autority (např. nějaká uznávaná osoba, odborník ve svém oboru, který má znalosti z první ruky) nebo psaného autoritativního textu, jako je např. šástra.

Śāstra je jedním z pěti principů Jivamukti jógy, pilířů, které tvoří základ metody, kterou společně vytvořili Sharon Gannon a David Life. Texty, učení a instrukce byly předávány v průběhu věků jako akt štědrosti těmi, kteří je zažili a učili. Tato učení byla sepsána na palmových listech, na papyrusových svitcích, voskových tabulkách, úlomcích rozbité keramiky a dokonce i na stěnách jeskyní v naději, že to, co se naučili, zažili nebo odhalili, přežije a bude mít hodnotu pro budoucí generace.

Duchovní nauky často nepochopíme, když je slyšíme poprvé, ani podruhé nebo potřetí. Někdy potřebujeme změnit způsob, jakým nasloucháme učení, a vidět je novýma očima z různých úhlů. Praxe ásan je jako obstarávání půdy, která přijme semínka učení. Když vejdeme do cvičebního prostoru - studia - shaly, přinášíme si toho s sebou hodně. Možná nejsme schopni přijmout sdílenou moudrost v tu chvíli, ale mohli bychom zpívat jednoduchý zvuk jako Óm nebo verš, který nám pomůže nasměrovat naši pozornost a upevnit pospolitost skupiny. Po cvičení ásan může být naše zkušenost s učením bez koncepčního překrytí, což nám umožňuje objevit něco, co jsme si předtím neuvědomovali.

Śāstry tu nejsou proto, aby nás zastrašovaly nebo odrazovaly. Místo toho mají být společníky, jejichž účelem je vytvořit prostor pro upřímnou, osobní, nekoncepční přímou zkušenost. Jakmile si to ověříme vlastní zkušeností, zjistíme, že šástry nám odrážejí náš vlastní smysl pro poznání. Od šástry po ásanu, od mysli k tělu jsme neustále zváni, abychom rozvíjeli svou vrozenou schopnost být informováni naším každodenním životem.

Originál zde.